PROJEKT COMENIUS - ŠPANĚLSKO - CESTA LETADLEM OČIMA NIKOLY MALÉŘOVÉ
Letadlo Do Španělska jsme letěli letadlem. Skoro nikdo z nás ještě v životě letadlem neletěl, takže jsme byli natěšení, ale taky vystrašení. Bylo to pro nás všechny něco nového, cizího. Nemůžu popisovat pocity za druhé, protože přece jen to každý vnímal trošičku jinak než já nebo člověk který lítá každý den. Když jsme seděli na letišti a netrpělivě čekali na náš milý Airbus třepaly se mi ruce a byla jsem docela nervózní. Konečně se otevřel průchod do letadla. Sedli jsme si a já měla to štěstí sedět a prožít si to s mojí nejlepší kamarádkou. Když se letadlo rozjíždělo po přistávací plošině, jako by se mi zastavilo srdce. Avšak když jsme vzlétli začala jsem obdivovat tu krásu z okýnka a téměř jsem zapomněla že mám vlastně strach. Bylo to něco překrásného. Všichni jsme fascinovaně zírali a obdivovali. Letušky byly příjemné, avšak když člověk do 3 sekund neodpověděl česky, vychrlili na něj tu samou větu několika dalšími jazyky. Jak jsme se tak bavili, fotili krásné věci z okýnka a diskutovali jak dlouho ještě poletíme. Byli jsme u konce. Trvalo to hrozně krátkou dobu a pro toho, kdo letěl letadlem poprvé to byl určitě nezapomenutelný zážitek, něco krásného. Myslím že celkově to pro nás bylo něco fantastického, i kdybychom jeli třeba obyčejným autobusem... Zážitky nám určitě zůstanou ! J Nikola Maléřová
Letadlo
Do Španělska jsme letěli letadlem. Skoro nikdo z nás ještě v životě letadlem neletěl, takže jsme byli natěšení, ale taky vystrašení. Bylo to pro nás všechny něco nového, cizího. Nemůžu popisovat pocity za druhé, protože přece jen to každý vnímal trošičku jinak než já nebo člověk který lítá každý den.
Když jsme seděli na letišti a netrpělivě čekali na náš milý Airbus třepaly se mi ruce a byla jsem docela nervózní. Konečně se otevřel průchod do letadla. Sedli jsme si a já měla to štěstí sedět a prožít si to s mojí nejlepší kamarádkou. Když se letadlo rozjíždělo po přistávací plošině, jako by se mi zastavilo srdce. Avšak když jsme vzlétli začala jsem obdivovat tu krásu z okýnka a téměř jsem zapomněla že mám vlastně strach. Bylo to něco překrásného. Všichni jsme fascinovaně zírali a obdivovali.
Letušky byly příjemné, avšak když člověk do 3 sekund neodpověděl česky, vychrlili na něj tu samou větu několika dalšími jazyky.
Jak jsme se tak bavili, fotili krásné věci z okýnka a diskutovali jak dlouho ještě poletíme. Byli jsme u konce. Trvalo to hrozně krátkou dobu a pro toho, kdo letěl letadlem poprvé to byl určitě nezapomenutelný zážitek, něco krásného. Myslím že celkově to pro nás bylo něco fantastického, i kdybychom jeli třeba obyčejným autobusem... Zážitky nám určitě zůstanou ! J
Nikola Maléřová