Když se 9. třída vydala do Prahy, vypadalo to jako expedice NASA – plány, seznamy, svačiny na tři dny a nervózní učitelé připraveni kdykoli vyhlásit stav nouze. Všichni jsme byli natěšení jak štrúdl na Vánoce – jedeme přece do Prahy, města, kde tramvaje jezdí častěji než autobus u nás za měsíc. A co jsme všechno viděli?
Petřín – první pokus o výstup na Everest
Po příchodu na Petřín někteří jedinci zjistili, že "rozhledna" neznamená „pohodlné sezení a výhled“, ale spíš „výstup do výšin, při kterém vám plíce podají výpověď“. Ti, co se odvážili až nahoru, byli odměněni krásným výhledem a třemi selfíčky pro Instagram.
Zrcadlové bludiště
Následné zrcadlové bludiště se stalo ideálním místem pro ztrátu identity. Po pěti minutách jsme měli tolik odrazů, že jsme si nebyli jistí, kdo je spolužák a kdo nová entita z paralelního vesmíru. Taky jsme zjistili, že některým spolužákům to sluší jen v dutém nebo vypuklém zrcadle. Učitelům to slušelo samozřejmě ve všech zrcadlech.
Vyšehrad – místo, kde se fotí na profilovku
Romantika, historie, klid... až do chvíle, kdy někdo nahlas zahlásil: „Tady je ale dobrý výhled na Mekáč!“ A bylo po duchovní atmosféře. Kromě hřbitova se slavnými nebožtíky jsme si připomněli legendu o Šemíkovi – koni, který skočil z hradeb do Vltavy, jen aby nemusel poslouchat další historický výklad.
Pražský hrad – schody, schody a ještě víc schodů
Výprava na Hrad připomínala pokus o přežití v městské džungli. Zatímco někteří z nás (čti: učitelé) citovali Karla IV., my jsme hledali, kde si dát limonádu nebo kde je volná lavička. Některé pokusy o selfie skončily tak, že máme místo Hradu jen půl obličeje a kousek japonského turisty.
Václavák a Orloj – klasika s příchutí chaosu
Na Václaváku se projevila naše valašská genetická výbava: dokázali jsme přežít i bez mapy, a stejně jsme vždycky došli k jídlu. Trochu jsme byli zklamaní, že svatý Václav není živý a nedá se s ním udělat selfie. U Orloje jsme si dali rozchod. Někteří šli do Paříže...teda do Pařížské ulice, kde i věšák měl větší hodnotu než celý náš výlet dohromady. Jiní si radši dali kopeček zmrzliny za 90 Kč.
Karlův most – místo, kde se ztratíte mezi selfie tyčemi nebo deštníky
Karlův most – krásný, historický, romantický... a naprosto přeplněný. Někteří byli tak unešení výhledem, že si ani nevšimli, že jdou s úplně jinou školní výpravou.
Tančící dům – architektura podle LSD
Architektonický skvost, který by se dal popsat slovy: „To vypadá, jak když spadne LEGO a zůstane stát!“ Ale máme ho na fotce, takže kulturní zážitek se počítá. Někdo pronesl, že kdyby viděl tento dům můj děda, tak to jde opravit.“
Náplavka – místo, kde jsme se cítili hipstersky
Na náplavce jsme konečně objevili, co je skutečná metropole – lidé se tu flákají u vody, pijí limonádu za cenu malé dovolené a venčí psy, kteří mají lepší outfit než většina naší třídy. Stylová zóna plná kávy a lidí, kteří evidentně neměli školu. My jsme tam ale taky neměli školu, takže jsme zapadli. Je libo limonádu za 120 Kč? No prosím...
Nákupní centra – opravdový cíl celé expedice
Kultura je fajn, ale nákupy jsou srdcovka. Vlezli jsme do Palladia, Stromovky, Zličína i Chodova a proměnili kapesné v trička, šaty, kraťasy, kamery, repráky, voňavky, sladkosti a záhadné suvenýry. Zaplať pánbůh, že jsme se stihli i najíst v mekáči nebo KFCéčku. Učitelé tak trochu rezignovali a posedávali s kávou, zatímco žáci bojovali o slevy a signál.
A co závěrem?
Do Prahy jsme jeli jako vesnické děti, vrátili jsme se jako ostřílení měšťáci s otlačenýma nohama a s minimálně tisíci novými fotkami. Výlet do Prahy byl kulturní, historický, nákupní a lehce chaotický zážitek. Naučili jsme se spoustu věcí – například že Wi-Fi v metru fakt existuje, že google maps je nejlepší kamarád, a že i po dvou dnech na nohou zvládneme běžet na slevu v New Yorkeru. Učitelé vše přežili (zřejmě díky tiché meditaci každé ráno) a my se vrátili domů bohatší o zážitky, puchýře a storyčka na celý život.
P.S.: Praha je krásná. Ale ať žije valašský klid, signál z lesa a obchod s potravinami, kde nás prodavačka zná jménem.
Fotogalerie
