Před nástupem do MŠ
- Vnímat vstup do mateřské školy jako přechodový rituál.
- Postupně dítě připravovat na změnu.
- Před začátkem docházky do MŠ, alespoň 14 dní, upravit spánkový režim dítěte, včetně dávání dostatečného prostoru pro ranní vstávání.
- Povídat si s dítětem, jak bylo malé, jak rostlo, co zažívalo, co se mu povedlo a co zvládlo, prohlédnou si fotografie. Následně si povídat o tom, co ho čeká teď.
- Podpořit odvahu – povídat si o tom, co už dítě v životě muselo překonat, co se muselo naučit a nevzdat to. Např. naučit se chodit.
- Předat dítěti drobný dárek, který bude mít u sebe v MŠ, jako vzpomínku na rodiče.
Při začátku docházky do MŠ
- Udělat si čas – mít klidné ráno, vyrazit dřív, mít čas se pomazlit, ….
- Hodinky s vyznačeným časem, kdy se rodič vrátí. Je důležité čas dodržet, zejména první čtyři týdny dochází k budování důvěry.
- Umožnit dítěti, aby s sebou mělo oblíbeného plyšáka, rodinnou fotografii, ….
- Říct dítěti o svých obavách a nechat i dítě, aby své strachy projevilo.
- Vyvarovat se větám typu: Přece nebudeš brečet, už jsi velký kluk/velká holka, no ty jsi ale ostuda….
- Ptát se na potřeby dětí – co bys potřeboval/la? Čeho se bojíš? Co by ti pomohlo Tvůj strach překonat?
Co bychom mohli udělat, aby vstup do mateřské školy nebyl pro dítě traumatem (Desatero – Soňa Koťátková):
- Chodit s ním mezi děti, a to i tehdy, má-li sourozence. Chodit také do míst, kde si venku děti ze školky hrají.
- Nechat dítě na určitou dobu v péči jiného známého člověka, aby se pozvolna sociálně „otupovalo“. Chodit s ním do nových prostředí, kde i my se musíme chovat podle jiných pravidel než doma.
- Zaměřit se na dovednosti sebeobsluhy s přirozenou a klidnou důsledností a oceněním i drobných výsledků (při jídle, při oblékání a svlékání, uklízení hraček apod.)
- Rozvrhnout čas tak, abychom na dítě nemuseli spěchat, má-li věci udělat samo. Počítat s tím, že když jsme dítě sami oblékali, krmili apod. zabralo nám to méně času, než když to dítě dělá samo. Začít s činností dřív a vyvarovat se tak tlaku a spěchu spojenému s tím, že nakonec větší část uděláme za dítě a ještě se na něj budeme zlobit.
- Udělat si čas na každodenní společnou chvilku u hry, nad knihou, či dětským časopisem a podněcovat dítě ke slovnímu vyjadřování.
- Udělat si čas na čtenou pohádku před spaním. Rozšiřujeme tím dětskou slovní zásobu, pochopení logiky děje, soustředění se na poslech a gramatickou stavbu jazyka.
- Během dne využívat možností si s dítětem povídat. Ve volném tempu řeči mu dávat hodně prostoru, aby mluvilo, poslouchat ho, krátce komentovat to, co říká, aby vědělo, že mu rozumíme.
- Krátce a srozumitelně oceňovat, co se dítěti daří, povzbuzovat ho, když mu něco nejde, ale i jasně odmítnout nevhodné chování a vysvětlit proč.
- Vyvarovat se výhrůžkám typu „Počkej až budeš ve školce…!“ Dítě se bude školky bát už předem a způsobí to, jako bychom tím chtěli ze sebe setřást odpovědnost za to, co dítě dělá nebo naopak neumí udělat.
- Opatrně zacházet i s vychvalováním školky, „jak tam bude všechno báječné."
Držme se reality a mluvme o tom, co asi všechno tam dítě bude dělat. Předejdeme vytvoření nereálných představ a následnému zklamání.